Mujdenik | Nový začátek

Bylo nebylo, jedna slečna z Moravy snila o dálkách. Byla to slečna s mnoha sny, ale také s mnoha strachy. Chtěla cestovat, ale sama se bála. Milovala Itálii, učila se jako samouk italštinu, sledovala televizní pořady o Itálii, četla na internetu články o této zemi ve tvaru boty. Roky ubíhaly. Najednou se zamilovala do sympatického Itala. Život nabral nečekaný, avšak vysněný směr.

Vítejte na mém blogu, který, jak název napovídá, chci pojmout jako svůj deníček, a do kterého chci zaznamenat svou cestu z Česka do Itálie.

Je to cesta plná výzev, překonání svých limitů, vystoupení ze své komfortní zóny, ale také je to cesta plná lásky a odhodlání.

Chtěla bych s vámi nejen sdílet svůj příběh o tom, jak se to všechno seběhlo a můj život se otočil o 360 stupňů, ale také bych vás ráda seznámila s italskými zvyky, (ne)vyvrátila některé stereotypy a prostě psala o životě v Itálii, o rozdílech mezi Českem a Itálií.

Ve chvíli, kdy publikuji tento úvodní článek, tak ještě nebydlím v Itálii na stálo. Jsem tak nějak na půli cesty. Zatím pendluju mezi Českou republikou a Itálií. Mám dva domovy, což beru jako úžasné požehnání, ale zároveň to přináší trochu nejisté pocity, protože když jsem v Česku, stýská se mi po Itálii a naopak. Věřím, že ten velký krok k definitivnímu stěhování se do cizí země dříve či později přijde, tudíž jsem sama zvědavá, jaké výzvy to přinese a kam to dovede i moje povídání a tento blog.

Mám velkou radost z toho, že jsem se konečně odhodlala založit blog, ve kterém budu sdílet svou životní cestu. Už jsem nad tím přemýšlela dlouho, že bych tuto svou novou životní etapu nějakou formou sdílela s ostatními. Nakonec mě napadl blog, což pro mě bylo vlastně přirozené. Dlouho jsem ale váhala, jestli to udělat nebo ne. Na konci srpna jsem se rozhodla, že září by mohlo být ideální dobou tento krok udělat.

Ve světě blogování nejsem žádným nováčkem. Můžete mě znát z blogu niki.blbne.cz, který jsem věnovala hlavně mojí životní lásce – motocyklovému sportu. Už rok jsem tam ale nic nepublikovala a celkově moje tvůrčí stránka spadla do krize. Těch důvodů, proč jsem přestala tvořit a publikovat, bylo mnoho, a možná je časem s vámi budu sdílet na tomto blogu. Nicméně uvědomila jsem si, že psaní mi chybí, je to součást mé osobnosti a chci tuto součást znovu rozhýbat. Dění v mém životě tomu rozhýbání už jen dalo směr.

Během svého života jsem ještě experimentovala a psala i jiné blogy (v češtině i v angličtině), ale niki blbne pro mě vždy bude speciální. Teď je ale čas nostalgicky zamáčknout slzu v oku a s odhodláním vykročit vpřed, směrem k novému začátku.